Rumunsko 2006
Letošní expedice do Rumunska začala v neděli 16.7.2006 před osmou hodinou ráno na brněnském vlakovém nádraží. Odtud jsme odjeli do Bratislavy, MHD jsme se přesunuli na Bratislavské letiště a tradá do Bukurešti. Podívali jsme se do Čaušeskovýho monumentálního paláce za 3 mld USD a do dalších částí města a po dvou nocích strávených v Rumunském hlavním městě jsme se 18.7. vydali na 347 km dlouhou cesru vlakem do Oršova. Odtud jsme ještě pokračovali téměř 100 km autobusem a pak málem ještě 15 km pěšky do Gerniku, ale měli jsme štěstí, místní týpeq nás svezl tranzitem, ale dva km před cílem mu kixla spojka takže jsme museli pěšky my i on.
V Gerniku jsme si dali pivko, přenocovali a vydali jsme se následující den (19.7.) pěšky - cestou necestou s plnejma báglama do Svaté Heleny, která byla vzdálená 18 km. Naštěstí asi kilometr před cílem jsme potkali vůz se senem, na kterej nám naložili bágly a my jsme totálně hotoví došli k hospůdce a dali si vodu, pivko, prostě cokoliv co teklo. Dalo se tady platit i v Kč. Aby toho chození nebylo málo, tak hned 20.7., tentokrát už jen s vycházkovýma batohama, jsme šli do 15 km vzdálené sousední obce Coronini, která leží přímo u Dunaje, ta je zde hraniční řekou a dělí Rumunsko od Jugoslávie. V Coronini zrovna probíhaly folklórní slavnosti v lidových krojích, takže jsme se mohli i kulturně vyžít...laj la la laj. Měli jsme tady potyčku s místní mafií, děti po nás střílely kuličkovejma pistolkama a holky sem tam nějakou ránu chytly, tak jsem se za nima rozběhl, jednu pistoli zabavil a znehodnotil ji prudkým odhozením do místní "kanalizace". Po návštěvě Coronini jsme šli zpět po hlavní (kamenité) silnici do Svaté Heleny.
Po přenocování nás brzy ráno 21.7. místní prodavač a zároveň hospodský odvezl do Coronini na autobus, kterým jsme odjeli do Oršova. Podotýkám, že jen dva z naší sedmičlenné výpravy těch 100 km, který jsme ujeli za 3,5 hodiny, seděli na sedačkách. Z Oršova jsme se pak vydali, jak jinak než vlakem, do Bukurešti a po rychlém obědě jsme pokračovali do Brašova, tajemného to Drákulova kraje. Po noci ve skvělém hostelu jsme 22.7. busem zamířili do Branu na Drákulův hrad. Po prohlídce hradu a procházce tohoto upíry obestřeného městečka jsme odjeli autobusem zpátky do Brašova.
Následující den 23.7. v 8:00 hod. hurá zase na vlakáč a s "mezipřistáním" v Bukurešti jsme před devátou hodinou večerní, s téměř hodinovým zpožděním dojeli do Konstancie k moři.
Sehnat ubytování nebyl až takový problém, hned na nádraž bylo spoustu potencionálních ubytovatelů avšak my,my jsme byli neoblomní a na částky 100 Euro za všechny a noc jsme hrdě nepřistoupili a, koupili si lístek na MHD s tím, že ubytování najdeme přímo v 5 km vzdáleném letovisku Mamaia. Po zhlédnutí např. hotelu Savoy a Ambasador jsme zase už ne tak hrdě konstatovali, že se musíme vydat zpět na nádraží a zkusit to přece jenom tam, protože spinkat si přímo na Mamaii byl pro naše český peněženky docela drahej špás. Takže jsme se ocitli zpět před nádražím. Hned se na nás seběhly spousty spousty lidí, kteří nabízeli ubytování, ale bohužel, anebo teď už snad můžu říct bohudík, jen jeden mluvil jinak než Rumunsky, takže jen s ním bylo o čem diskutovat a ostatní ve smyslu hesla "Nu Ingléza no bussines" utřeli. S anglicky mluvícím klukem byla dohodnuta cena 120,- RON za nás všechny tedy cca 33 Euro za noc. Pak to sice ještě bylo další psycho, ale to už je podrobně rozepsáno v cestovatelském deníku.
V Konstancii jsme strávili 4 noci, tedy naše nejdelší zastávka na jednom místě. Lenošili jsme u moře, dávali si pivko..., prostě relax.
Ve čtvrtek 27.7. jsme měli v 15:53 hod. odjíždět vlakem do Bukurešti. U našeho vlaku bylo však již při našem příchodu na nádraží avizováno hodinové zpoždění a tak jsme si tedy v klidu dali pivko najedli se atd. Jaký však bylo překvapení když jsme zjistili, že najednou nějakej vlak přijel, ale jen s půlhodinovým zpožděním. S Jiřinem jsme se běželi podívat co to je za vlak, protože jakýmusi hlášení v Rumunštině rozuměl pouze Honza že cosi přijede na peron patru - (kolej čtvrtá) a sakra byl to on. Takže 100 m během tam, 100 m zpátky, vzít bágl a zase 100 m na perón. Měli jsme sedět v 16 vagóně, takže jsme valili ještě 200 m na konec vlaku, ale jaký bylo naše překvapení, když vlak končil vagónem s číslem 15. Ptal jsem se průvodčího a ten mi řekl, že 16. vagón bude ten úplně první, no jasně však to je přece logický ne... takže dalších 200 m sprintem na začátek vlaku. Když jsme dobíhali tak vidíme mašinu jak si to šine a veze si dva vagóny, konečně jsme mohli v běhu ustat a v klidu se podívat jak se spolu s lokomoivou připojují vagóny č. 16 a 17 k vagónu č. 1. Všichni totálně splavení jsme usedli do vlaku a konečně jsme, skutečně s hodinovým zpožděním, odjeli z Konstancie do Bukurešti, kam jsme dorazili téměř přesně ve 21:00 hod.
Je to tady, 28.7. poslední den našeho výletu a my po obědě u MCdonald's usedáme po 14. hodině před nádražím do taxíku a odjíždíme na letiště Bukurešť - Baneasa. V 17:15 hod. místního času odlétáme Boeingem 737 - 700 se společností SKY Europe do Bratislavy kde jsme přistáli v 17:30 hod. našeho času a rozjíždíme se s rozporuplnými zážitky ze státu, který příští rok možná přistoupí k EU, ke svým domovům.
Foto a další informace z cesty naleznete na původním webu.